Genetická predispozice k Alzheimerově chorobě

Proč si ji nechat změřit?

Pravidelně se vracíme k diagnostikám, které Finclub svým příznivcům nabízí. Nově je mezi nimi i určení tzv. genetické predispozice k Alzheimerově chorobě. Tak jak se od svého založení zabýváme prevencí, tak je dobré už s předstihem mít povědomí o tom, zda je nějaký důvod domnívat se, že i nám hrozí nebezpečí této nemoci. Tomuto tématu a taky doporučením, co můžeme udělat pro to, abychom takové riziko minimalizovali, se věnujeme v připojeném článku.

Potřebujeme k životu tuky?

Co myslíte, potřebujeme k životu tuky? Takové to divné mastné „fuj“? Představa kusu sádla a zdravého života nám nemusí připadat zrovna správná. Ale i zcela zdravý, vysportovaný jedinec má ve svém těle něco mezi 15 – 20 % tuku. Je to totiž tak, že každá naše buňka je oddělena od okolí membránou, a ta je složená z tzv. fosfolipidů. LIPID = to je tuk. Takže když není tuk, není ani buňka.

Tuky jíst musíme

Je tedy jasné, že nějaké tuky jíst musíme. Naše tělo si sice něco umí vyrobit také, ale je to energeticky dosti náročné. Pokud tedy sníte kousek nějakého tuku, ten se v tenkém střevě vstřebá a přesune do krve. Není to ale tak, že si „kapky tuku“ jen tak plavou v krvi. Vždy jde o různě velké částečky, obalené onou zmíněnou fosfolipidovou membránou. Můžeme si je představit jako malinké kuličky nebo pytlíčky, které drží tu kapičku tuku pohromadě.

Tak tedy máme kuličku s tukem, která si jen tak bloudí krevním oběhem. Tělo ji musí nějak zpracovat. Jenomže jednotlivé orgány v těle musí poznat, co je v té kapce, co plave kolem. K tomu slouží tzv. apolipoproteiny. Také jsou součástí fosfolipidového obalu tukové kapičky. Slouží podobně jako nápis na sáčku s potravinou v obchodě – abyste věděli, po čem sáhnout, a tak třeba jaterní buňka ví, která varianta tukové kapičky je pro ni nejlepší.

Schopnost „střádat“ tuky

Během zpracování tuku v těle se mění jak obaly tukových částeček, tak jejich apolipoproteiny. Jako ve všem v lidském těle s tím umí pěkně zamíchat genetika. Za desítky tisíc let vývoje našeho druhu vznikly různé varianty (mutace) jednotlivých apolipoproteinů. Asi proto, že v dané etapě vývoje člověka byla některá mutace výhodnější. Děti jedinců s takovou mutací měly možná větší šanci na přežití a zplození dalších potomků. Ovšem to, co bylo výhodné v pravěku nebo starověku, nemusí být dobré v dnešní době. Zjednodušeně řečeno – schopnost střádat tuky v době ledové byla výhrou a šancí na přežití. Dnes, v době plných obchodů, je to spíše rychlá poukázka na ucpání cév aterosklerózou. Apolipoproteinů je více variant, značí se velkými tiskacími písmeny. Pojďme se blíže podívat na apolipoprotein E, neboli ApoE. Ten se vyskytuje ve variantách E2, E3, E4. Protože dědíme geny po obou rodičích, můžeme mít jakoukoliv kombinaci Apo, například E2/E3. Pokud podědíme po obou rodičích stejnou variantu, např. E2/E2, pak je jejich efekt výrazně vyšší.

Čím nás jednotlivé varianty ApoE ohrožují?

ATEROSKLERÓZA

  • E2 může zvyšovat hladiny triglyceridů, které zvyšují zejména riziko ucpávání cév dolních končetin.
  • E3 je docela „v pohodě“.
  • E4 zvyšuje hladiny „zlého“ LDL cholesterolu. Zejména varianta E4/E4 zvyšuje riziko infarktu myokardu a cévní mozkové mrtvice. U kuřáků je tento efekt extrémně zesílen.

ALZHEIMEROVA NEMOC

  • E4/E4 výrazně zvyšuje riziko rozvoje této nemoci. Proč tomu tak je?

Jednou z hlavních funkcí ApoE v mozkových buňkách je zprostředkování jejich obnovy. Jde o to, že obal nervových buněk je také tvořen fosfolipidovou - tedy tukovou vrstvičkou. Ta je během života vystavena nepříznivým vlivům a musí být pravidelně obnovována. V procesu obnovy neuronů jsou daleko efektivnější formy E2 a E3. Ten, kdo má variantu ApoE4 po jednom, nebo ještě hůře po obou rodičích, to má trochu horší.

Je třeba se bát výsledků?

Má smysl vědět, kterou variantu ApoE máme? Co když se dozvím, že mi hrozí Alzheimer? Skončí tím můj pohodový život? Připomeňme si pojem „pštrosí politika“ – pokud nevím, že mi něco hrozí, tak to pro mě neexistuje. Žiju si pohodový život až do velkého problému. Přitom to, že mám ApoE4/E4, automaticky neznamená, že skončím v 55 letech nepoužitelný, neschopný poznávat své okolí. Vznik Alzheimerovy nemoci není jen o ApoE, jde o souhru velmi velkého množství faktorů. A tato „odchylka“ jen znamená, že se mi nervové buňky hůře opravují. Pokud použijeme chlapský příměr z běžného života, tak ApoE4/E4 znamená, že moje nové auto má o něco horší plechy a jednou mi může totálně zrezivět. Pokud se ale o autíčko budu starat, pravidelně jej umyju, nechám ošetřit laka každou oděrku mi ošetří odborník, pak mi auto vydrží hodně dlouho.

Co tedy DĚLAT, když mi někdo zjistí, že mám ApoE4?

  1. NEPROPADAT PANICE
  2. Změnit jídelníček – omezit nasycené tuky (vepřové, hovězí), přidat nenasycené mastné kyseliny (losos, oříšky,rostlinné tuky).
    Možno přidat i doplňky stravy. Optimální je FOSFOCAPS, v lepším případě FOSFOSERCAPS.
  3. Začít se hýbat a cvičit. Fyzická zátěž mění spektrum tuků v krvi.
  4. Začít používat antioxidanty, ty nejsilnější z Finclubu jsou SELENITABS MULTI, PYCNOGENOL® STRONG.
  5. Akčnější z nás vědí, že za obnovou funkce nervových buněk stojí mitochondrie, takže zkusí kombinaci UBIQUINOL CAPS, ROBUVIT®, VITAENERGYTABS (PQQ®) a letošní novinku VITANADHCAPS (NADH).